Technické informace

10. Chyby v samohřevu

Abychom mohli určit odpor při odpovídající teplotě, musí být měřící odpor připojen podle příslušného schématu zapojení, tzn. odporem musí protékat proud. Tento proud způsobuje v měřícím odporu tepelný výkon, který je popsán následovně:

Nw = I2 * Rt

Tento výkon je v odporu přeměněn na teplo a tímto zkresluje výsledek měření.

DIN EN 60751 udává, že přidaný ztracený výkon by měl být 0,1mW. Tato chyba se obecně označuje jako „koeficient samoohřevu” a udává se v K / mW.

Tento koeficient měřený ve vodě je dle výrobních údajů

  • skleněných typů: mezi 0,04 a 0,4 K/ mW
  • keramických typů: mezi 0,06 a 0,21 K/ mW
  • plošných typů: 0,1 a 0,3 K/ mW

Tyto velké rozptyly naznačují, že hodnoty jsou silně propojeny se strukturou odporu. To ovšem znamená, že při dalším zpracovávání odporů, např. vestavbě do měřících vložek, se musí dbát na to, že při vestabě smějí být použity puze materiály, které zaručují velmi dobré teplotní propojení popř. vedení tepla, protože jinak zřetelně stoupá koeficient samoohřevu.

U měřící vložky, např. provedení podle DIN 43762, se pohybuje tento koeficient samoohřevu u

  • jednoduchých odporů mezi 0,015 a 0,038 K/ mW a u
  • dvojitých odporů mezi  0,02 und 0,045 K/ mW.

Na co je nutné dbát,je i dosažení střední hodnoty cca.. 0,15 K/ mW díky nezbytné ochranné armatuře.

Pomocí vzorce:

EK= DJ/ NW (K/mW)

lze přeměnou na

DJ=EK * NW ((K*mW)/ mW)

(EK-koeficient samoohřevu)

spočítat chyby měření způsobené samoohřevem, které lze očekávát u každého měřeného proudu.